Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prostě proto, že laboratorní potkan je z mnoha hledisek ideální domácí mazlíček :)). Opravdu nepřeháním. Je to tvor neuvěřitelně inteligentní (podle některých pramenů prý v tomto směru srovnatelný s psi či koňmi, i když je mi záhadou, jakým způsobem se dá objektivně srovnat inteligence dvou odlišných živočišných druhů, když to nejde dost dobře ani mezi lidmi), společenský a přátelský. Pokud odhodíte předsudky (podívejte se třeba na fotografie ve Fotogalerii), zjistíte také, že je i velmi roztomilý. Každé chlupaté zvířátko je samozřejmě milé, ale třeba psa musíte chodit venčit několikrát denně, brzy ráno, v dešti i třeskutém mrazu. Nehledě na to, že do malého bytu se pes v žádném případě nehodí. Rozmazlená kočka chodí "svoje lidi" budit klidně uprostřed noci, protože si chce hrát. Naopak s venkovní kočkou se nemůžete mazlit, když se chce Vám, ale když se chce jí. Navíc při příchodu z práce nebo ze školy občas trnete hrůzou, co Vaši mazlíčci volně pobíhající po bytě zase vyvedli. Králíkovi nebo morčeti musíte denně chodit natrhat trávu, na zimu obstarat dostatek sena a jinak moc legrace si s nimi neužijete – když morče položíte do kouta, s největší pravděpodobností ho po půl dni naleznete ustrašené na tom samém místě. Křeček se stará mimo jídlo jen o to, jak by Vám utekl. Želva je nudná, půl roku prospí a rybičkám můžete akorát tak zaťukat na stěnu akvária.

Zkrátka a dobře, domácí mazlíčky můžeme zhruba rozdělit na jednak "zábavné" (bohužel mě nenapadá výstižnější výraz, prostě ty, se kteří Vás vnímají, mají Vás rádi a užijete si s nimi spoustu legrace) a zároveň náročné (finančně, prostorově, časově) a naopak nenáročné, ale "nudné". Potkan je ideální kompromis mezi "zábavou" a nenáročností. Rozeznává lidi, vítá Vás po příchodu domů, naučí se přiběhnout na jméno nebo zvukový signál (zamlaskání), můžete se s ním pomazlit stejně jako s kočkou nebo se psem, klidně Vám usne na klíně, ale na rozdíl od větších zvířat ho můžete nosit všude s sebou – třeba na rameni – a pokud je potřeba, snadno nenápadně "zmizí" v rukávu nebo v ledvince. Když se ho potřebujete na chvíli "zbavit", "uklidíte" ho do klece a máte jistotu, že v bytě nic nezničí. Při pozorování jeho aktivit se rozhodně nenudíte. Z 99% NEKOUŠE (pravděpodobnost, že Vás kousne Váš vlastní pes je větší, než že Vás kousne laboratorní potkan!) - když se mu něco nelíbí, maximálně piští.

Jeho jedinou nevýhodou je krátký život – zpravidla se dožívá pouhých dvou let. Hlavním důvodem je dědičná náchylnost k různým onemocněním, zejména k rakovině, záměrně vypěstovaná u předků našich "domácích" potkanů v laboratořích. Možná je nevhodné takto uvažovat, ale krátký život potkánků se může proměnit ve výhodu, pokud nevíte, co za ty 2-3 roky bude, kde budete bydlet, studovat, zda-li se Vám třeba nenarodí dítě a podobně. Můžete si jednoduše v chovu potkanů udělat přestávku a později si opatřit další – žádného potkana tímto způsobem nezanedbáte. 10 – 15 let s kočkou nebo se psem se přece jenom plánuje hůř.

 

Náhledy fotografií ze složky potkanci(1)

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář